Smíšený sbor JITRO

(Helios magazín)

Smíšený sbor Jitro založili roku 1998 otec a syn Skopalové jako absolventský sbor Královéhradeckého dětského sboru. Kromě koncertní činnosti u nás i v zahraničí se může sbor pochlubit zajímavými projekty, jako jsou natáčení hudby k filmu Kytice, muzikálu Pinokio nebo spoluúčinkování s hradeckým divadlem Jesličky v představení Poutníkem v Labyrintu. Členy souboru Jitro – celkem asi 40 lidí — tvoří žáci Skopalovy sborové školy i další zkušení zpěváci z Hradce Králové a okolních měst. Jedním z nich je i Valdemar Střelka, člen obchodního týmu Helios Red.

Jak dlouho už se vlastně věnuješ zpívání?

Skoro bych mohl říct, že celý život. Ale s pauzou. Začal jsem v první třídě, ale zhruba v prváku nebo druháku střední školy jsem toho nechal. Před deseti lety, kdy právě vznikl Smíšený sbor Jitro, mě to zase chytilo a od té doby zpívám nepřetržitě. Začít po tak dlouhé době je ale velký šok. Hlasově jsi na tom tak, že se divíš, kde jsi vlastně vzal tu odvahu znovu začít… Ale pak se to překoná, hlas si sedne a zase to jde.

Je běžné, aby člověk vydržel v jediném sboru tak dlouhou dobu?

Deset let, to je velmi dlouhá doba. Takových pamětníků-veteránů zůstala asi třetina. I v pěveckém sboru je dost fluktuace, jako ostatně kdekoli jinde, a stále nabíráme nové členy. Ona je to totiž občas dost řehole, hlavně z hlediska rodinného života.

Jak ti vyhovuje váš skutečně dost široký repertoár?

Je to rozhodně zajímavé. Zpíváme prakticky všechno, od klasiky přes spirituály až po lidovky. Teď například pracujeme na výborném rockovém oratoriu. V repertoáru máme i skladbu Aquarius z muzikálu Vlasy atd. A do toho přijdou i další speciální projekty, jako například film Kytice, kde jsme dělali sbory a další zvukové efekty, jako třeba dav, nebo hudba k muzikálu Pinokio. To je spousta zkušeností a zážitků.

Kolikrát takovou skladbu, kterou určitě dlouho pilujete, slyší publikum?

Například u toho rockového oratoria plánujeme tak čtyři, pět repríz. Většinu písní ale použijeme vícekrát, při našich koncertech i při dalších příležitostech. Zatím máme koncerty průměrně tak sedmkrát za rok, ale chceme jich víc. Musíme přidat na tempu. Ona ta příprava, když víš, že máš před koncertem, vypadá jinak…

Jak jinak?

No, každý se víc snaží přijít na všechny zkoušky a přizpůsobit čas sboru, což v období daleko před koncertem není úplně běžné. Zpívání ve sboru je totiž dost časově náročné. Strávíme tím nejméně dvě hodiny čistého času týdně a v době před koncertem, kdy zkoušíme třeba navíc v kvartetech na přidaných zkouškách, to zabere klidně i víc než sedm hodin týdně. A to neočítám výjezdy a soustředění. To samozřejmě ne každý partner či partnerka bez problémů akceptuje. Momentálně mám auto mimo provoz, a tak to zabere ještě více času, protože pracuji na jednom konci Hradce, bydlím na druhém a zkoušky máme v centru. A to nepočítám to, že se starám o web sboru, který je nyní ve zcela novém kabátě. A toho času při jeho tvorbě…

Co na to konkrétně tvoje manželka a tvoje rodina?

Moje žena má trochu jiný vkus, ale přesto občas na naše koncerty chodí. Vzhledem k tomu, že máme dvě děti, to není jednoduché. Je jasné, že jí také není vždycky vhod to množství času, které mě zpívání ve sboru stojí. Zejména, když se třeba
sejde koncertní turné či zájezd, kde strávím několik dní, a Invex v zápětí po něm, kde trávím další týden. I přesto mi však mého „koníčka“ toleruje. Co se týče dětí: devítiletému synkovi se zpívání také líbí a chce sám začít. Dcerce jsou dva roky, takže z toho nemá ještě moc rozum. Časem uvidíme.

Kde všude jste v poslední době vystupovali?

Naposledy jsme byli v Mikulově. Koncert se konal Dietrichsteinské hrobce a velmi hezky to tam znělo i vypadalo. Zájezd jsme spojili s večerem ve vinném sklípku a druhý den s výletem k zámku a na vápencový vrch Svatý Kopeček, kde stojí barokní kaple. Je odtamtud nádherný výhled. Zazpívali jsme si tam, ale jen tak pro sebe. V poslední době jsme měli také turné po Francii a Německu — koncerty v Röttingenu (sál hradu Brattenstein) a v krásném kostele v Chaingy, ze kterého jsou i fotografie z koncertu. Za zmínku stojí i další akce: festival Campanilla Mikulov, provedení Inter Arma silent musae, koncertní turné v Itálii na festivalu „Capolavori di musica religiosa“ na základě pozvání prezidenta hudební společnosti Harmonia Gentium z Lecca Raffaela Kolomba. V roce 2003 jsme zpívali na Pražském jaru světovou premiéru Mozartovy dosud neznámé mše Missa Solemnis in C. Zpívali jsme například také Magnificat od Antonia Vivaldiho a J. S. Bacha a mnoho dalších skladeb. Víc je na našich stránkách www.smisenejitro.cz.

A jaký máš z téhle nemalé části svého života celkový dojem?

Hodně mě to baví, bez toho bych to nemohl dělat. Baví mě ta hudba i ten výsledek. Protože hudbu rád nejen poslouchám, ale i dělám. Mám rád ty pozitivní emoce, které vidíte i cítíte z publika. Samozřejmě mě těší úspěch u publika, byť to není to hlavní. Když hudba krásně zní a člověk je její součástí, je to prostě úžasný pocit. Např. dobře zazpívaný Bach či Vivaldi v kostele je vážně zážitek jak pro posluchače, tak pro nás. Když jsme křtili naše děti, nechal jsem tam zpívat malou skupinku z našeho sboru. Ze „standardního a běžného obřadu“
tak vznikl krásný zážitek nejen pro věřící posluchače. A samozřejmě důležité je i to, že ve sboru jsme všichni velmi dobrá parta. Na zájezdech se vždycky snažíme nejenom to „odkoncertovat“, ale taky něco společně prožít a užít si spolu volný čas.

-HAJ-

Originál článku si můžete prohlédnout tady.