Jitro je zrození, naděje, budoucnost i jistota
(MF Dnes 13. ledna 2004)
Se sbormistrem hradeckého Smíšeného sboru Jitro Jiřím Skopalem juniorem o jeho otci i o soutěživosti
Hradec Králové (mar) Královéhradecký sbor Jitro, o němž se i konkurence vyjadřuje s úctou, že patří k nejlepším nejen v Evropě, na sklonku minulého roku slavil dvě výročí. Dětská část si připomněla třicet let, Smíšený sbor Jitro půl dekády.
Marek Hrubecký, dramaturg hradecké Filharmonie, s níž se smíšený sbor v magnificatu Antonia Vivaldiho a Johanna Sebastiana Bacha spojil, míní, že u Jitra jde o pokračování rodové tradice a otce a syna Skopalových přirovnává k rodině Svěráků či Ebenů. Skopal junior totiž svému otci pomáhá s vedením Královéhradeckého dětského sboru Jitro, ale je také uměleckým šéfem smíšeného sboru téhož jména. Ten za pět let existence už stihl účinkovat i na Pražském jaru.
Pro sbormistra Jiřího Skopala, respektovanou autoritu sborového umění v Evropě i v USA, je Jitro širší rodinou. Stát se malým zpěvákem, to byla asi pro jeho syna Jiřího nejsnazší cesta k tomu, aby si ho jako dítě užil.
„Když bylo tátovi šest let, zpíval první soprán ve zkouškách smíšeného sboru, který řídil můj dědeček. Bylo tedy samozřejmé, že jsme se sestrou od malička zpívali v přípravných odděleních Jitra. Maminka se starala o organizační záležitosti sboru, bývali jsme i na zkouškách starších dětí a hlavního sboru. Stát se zpěvákem byla celkem přirozená záležitost, ale rodiče nám věnovali veškerý volný čas. Rád vzpomínám na výlety do hor, lyžování i třeba na první společně vyrobený tranzistorový přijímač,“ vzpomíná Jiří Skopal junior.
Vaši rodiče vdechli život chlapeckému sboru Boni pueri. Vaše maminka Květoslava Skopalová pomohla nejednomu dětskému hlásku, aby se z něj stal opravdový hlas...
Oba rodiče působili v Boni pueri čtrnáct let, za která táta stihl natočit deset cédéček, vystoupit v řadě zemí Evropy a USA a v roce 1994 i na Pražském jaru. Maminka samozřejmě vedla přípravná oddělení, Boni pueri do roku 1996 a v Jitru je dodnes, ale to je jen zlomek práce, která je vidět na první pohled. Vedle vedení zkoušek stále zvládá organizační záležitosti, kroniky a archivy fotografií všech sborů. Za společného působení obou rodičů vyrostla řada sborových zpěváků, z nichž jsou někteří dnes úspěšnými muzikanty, zpěváky a sbormistry.
Co pro Jitro znamená jeho korepetitor, klavírista Michal Chrobák?
Michal Chrobák jako korepetitor je nedílnou součástí sboru. Od roku 1980 je rovnocenným profesionálním partnerem sbormistra a podílí se na většině významných úspěchů sboru. Jeho interpretační schopnosti dávají hudbě v podání Jitra nový rozměr. Dnešní repertoár Jitra má už daleko k dětským písničkám a většina děl jsou kompozice interpretačně náročné pro sbor i klavíristu. Repertoár sboru v letech 1989 až 2003 představuje 183 titulů, včetně cyklů, kantát nebo oratorních opusů. Michal Chrobák je výjimečným člověkem po lidské stránce a je pro nás i pro děti neodmyslitelnou součástí sboru. Má vzácný smysl pro humor a jedinou poznámkou dovede odlehčit každou náročnější chvilku. Od roku 1990 je dalším stálým spolupracovníkem varhaník a klavírista František Vaníček.
Jitro je velmi spontánní, na publikum přeskakuje jiskra prožitku sounáležitosti, nesobeckosti a důvěry v sebe sama. Nezasloužil by si váš otec tak trochu čestný doktorát v oboru dětské psychologie?
Táta má vedle akademických titulů a cen i ocenění města Hradce Králové, cenu Primus inter pares, které si velmi váží. Myslím, že mu čestný doktorát nechybí. Studiu psychologie se věnoval mnoho let a skutečně ji považuje v práci se sborem za nesmírně důležitou.
Sto bodů, tedy maximum, to je známka, na kterou Jitro i Jitříčko oceňují nejprestižnější soutěžní poroty. Vy jste po roce práce se Ženským sborem Jitro získal 99 bodů. V čem je onen rozdíl jednoho bodu?
Nešlo však jen o rok práce, naprostou většinu zpěvaček totiž tvoří absolventky dětského sboru, které mají za sebou roky práce v ženském sboru. A jeden bod rozdílu? Záleží na konkrétní soutěži, složení poroty i pořadí soutěžících sborů. Devětadevadesát bodů ženského sboru bylo v roce 1998 nejvyšším oceněním v kategorii i v celé soutěži vůbec, úspěch Jitříčka byl umocněn další stovkou Jitra.
Generace odrůstají, pod jedním jménem se v průběhu let vystřídalo několik různých dětských sborů. Co u vašeho otce vzbuzuje chuť překonávat sebe sama? Očekávání, jaký bude nový hlasový materiál, nebo víra ve vlastní zkušenosti a vědomí umělecké odpovědnosti?
Myslím si, že hlavním motivem je jeho vztah k dětem a radost z práce s nimi. Svoji roli sehrává i přirozená soutěživost, která ho neopouští ani mimo sbor. Před dvěma lety začal běhat, má za sebou několik závodů na deset kilometrů a první maraton. Pokud se na každém závodě nezlepší, není s ním na několik dní řeč.
Slavnostní koncert s Filharmonií byl symbolem, že pro bývalé členy dětského sboru není jejich láska ke zpěvu jen vzpomínkou z mládí, ale stále prožívanou skutečností. Lze si vůbec přát víc?
Krásné přání Jitru věnoval Stanislav Bohadlo: Jitro je nejkrásnějším okamžikem nového dne, je to zrození, naděje, budoucnost. Je to i jistota, průzračnost a neobvyklá barevnost. Je to probuzení, okouzlení a energie. Kéž Jitro tyto přívlastky nikdy neztratí.
Originál článku si můžete prohlédnout tady.